|
| ||||
| ||||
|
již slyšeli ve stanovách generálních celého řádu, se znovu opakuje? Jistě zde není jiného důvodu, nežli že se patrně již nezachovávalo. Dále se nařizuje, aby v církevním zpěvu byli vzděláváni mladí členové řádoví a zvláště novicové, a aby byl k tomu ustanoven zvWtní magister v každé kustodii.5) To jsou suché a celkem krátké předpisy o zpěvu liturgickém. Ale i když nám i ony již napovídají, že se dály přestupky, pak nám to další předpisy o slavení svátků a slavností řádových ještě více dotvrzují. Pří-kazuje se totiž dále, že jest třeba se vystříhati na svátek svatého Františka a sv. Antonína výstřelků (excessus) při mších v kostele, 'v refektáři, při stole i při pozvánkách hostí; dodává se však hned, že se tak má díti »pokud možno«, a ti, kteří toto nařízení přestupují, že mají býti potrestáni. Pak jest ještě nařízení, že slyšení zpovědi se nemá díti před primou, ani v čase určeném již k spánku nebo k jídlu, leč v případě nutném a v doprovodu jednoho bratra. Dále se dává předpis, jak konati obřad umývání nohou na Zelený čtvrtek. Při mši konventní se má užívati kadidla a při bohoslužbách má se číniti rozdíl mezi svátkem nebo slavností a obyčejným všedním dnem (ferií). V dalších předpisech zakročují stanovy proti příliš nádherným bohoslužebným rouchům, protkávaným zlatem, a nařizuje se, kolik jich má být, v konventech menších a větších.
To byly předpisy, které již prozrazovaly, že se proti dosavadním předpisům o pevném liturgickém zpěvu něco děje, co se nesrovnává s předpisy církevními. Ale začátkem století XIV. máme stanovy z generální kapitoly řádové v Padově z roku 1310, právě tedy v roce, kdy nastupuje u nás cizí královská dynastie, více francouzsky než německy orientovaná, Janem Lucemburským, a zde slyšíme již otevřené žaloby a přísná nařízení proti záplavě zpěvů lomených, dokonce rozpustilých nebo od řádového zpěvu se odchylujících. Tyto zpěvy, praví se ve stanovách, buďtež všemožně z řádových provincií odstraněny, bratři pak, kteří je pěstují tím, že se je učí nebo jiné vyučují v klášteřích nebo mimo kláštery, nebo je zpívají, buďtež přísně potrestáni. Výstřelky podle svědectví kapitulního nařízení byly ve zpěvu; ale byly také v jiném umění, totiž stavitelském, sochařském, malířském i miniaturním. Neboť kapitulní sta-novy nařizují, aby byly odstraněny všecky výstřelky (rozumí se proti řeholi) ve stavbě budov, v malbách, různých okrasách, snad fasádních, v řezbách nebo sochách, s při-pomenutím, ovšem »pokud jest to možno«, bez poškození děl základních, jež jsou nositeli těch ozdob. Původci pak těchto uměleckých výstředností jak dřívější, tak i budoucí, kteří by zavinili někdy jiné výstřednosti co do délky, šířky a výšky nebo nákladnosti, mají býti zbaveni knih, patrně ozdobených miniaturami, pravoplatných výkonů. Kdyby při této čistce byly činěny zvenku nějaké překážky, pak mají ty kláštery, v nichž by se tyto výstřednosti vyskytly, být zbaveny studia a práva vyslati zpinomocněnce (diskreta) na provinciální kapitulu, takže ten konvent neměl míti hlasu při kapitule. Toto opatření mělo trvati tak douho, až by tyto výstřednosti byly odstraněny.6 ) Konstituce, jež byly pro františkánský řád složeny papežem Benediktem XII., tak zvané »Constitutiones Caturcenses«, připomínají v ohledu liturgického zpěvu toto: Poněvadž církevní zpěv je obětí Boží chvály a ovocem úst zpívajících nejen pro ty, kdož zpívají žalmy, nýbrž také jiným má být vzděláním a povzbuzením, napomínají se bratři v Pánu, aby chvály Boží úpině (bez zkracování), pozorně, důstojně a nábožně odbavovali; at se vůbec vystříhají lehkého chování, uvolněných zpěvů, čili lomených (t. j. umělých), at pozorně zpívají žalmy, at stejně začínají a stejně končí, čili at za-chovávají náležité přestávky (pausy) v recitaci nebo ve zpěvu jednotlivých veršů žalmových. Od chórové služby není žádný bratr osvobozen; všichni jsou povinni navštěvovati všecky kanonické hodinky i mše svaté s výjimkou ovšem jen nemocných a stářím velmi sešlých. Osvobozeni byli od chórové povinnosti magistři theologie a lektoři s bakaláři, kteří byli ustanoveni při generálních studiích, čili na universitách, a také i ti, kteří byli na jiných studiích, ale jen v době, kdy právě konali přednášky (čili četli). Mimo to byli osvobozeni od chórové služby i studující, když byli právě zaměstnáni poslouchá-ním přednášek nebo disputacemi. Poněvadž bývalo matutinum zpíváno o půlnoci, byli jmenovaní osvobozeni od půlnočního vstávání, ale zato měli se sejíti v ustanovenou hodinu do kapitulní síně nebo na jiné místo příhodné, a vykonati si půlnoční officium čili matutinum. K tomuto nebyli ovšem povinni těžce nemocní nebo lektoři v době před- 113 | ||||
|