|
| ||||
| ||||
|
nášek, když nemohli pohodlně se účastniti tohoto matutina.7) Konstituce tyto byly vydány pro řád františkánský nikoli na kapitule, nýbrž byly jemu spíše oktrojovány papežem samým v roce 1334 podle vzoru řádu cisterciáckého, jehož členem byl papež Benedikt XII. před svým povýšením. Proto byly také brzy po smrti Benedikta XII. odstraněny a nahrazeny starými konstitucemi z Narbonnu s některými přídavky.1)
I tyto konstituce jsou nám stejně svědkem, že se vedl se strany církevních i řádových oficiálních kruhů boj proti vzrůstajícím novotám ve zpěvu a hudbě chrámové. Ale již stanovy řádové, a to z roku 1337, bojují nejen proti výstřelkům umělého zpěvu, nýbrž již proti divadelním produkcím při některých slavnostech svátečních, které svým celým způsobem se nehodily již na posvátná místa, aspoň ne v kostelích a místnostech klášterních. A jsou to právě stanovy provincie francouzské, které pod přísnými tresty zakazují slavnostní divadelní produkce, jmenovitě o svátku Mláďátek, o jakési slavnosti tak zvaných bláznů (»fatuorum«) a jim podobných.3) Takové zákazy jsou nám již známy z doby o něco pozdější i u nás za arcibiskupa Arnošta z Pardubic, z doby, v níž právě vlivem francouzských umělých písní milostných i duchovních a různých divadelních produkcí se rozmohly v kostelích jak světského, tak i řeholního kleru umělé zpěvy s doprovodem dosud nezvyklých nástrojů hudebních a spolu s nimi také různé duchovní hry, jež k nám se dostávají již ve formě rozpustilých projevů, jež se při-rozeně nehodily na posvátná místa bohoslužeb. Takové nebo podobné stanovy byly pravděpodobně i v naší františkánské provincii, o nichž ovšem zpráv nemáme. (Pokračování.) P o z n á m k y. i) G. Schniirer: Kirche und Kultur im Mittelalter, Paderborn 1930, sv. III, 245—246. — 2) Zd. Nejedlý: Dějiny pfedhusitského zpěvu v Čechách, 1904, str. 95. — 3) Tamt. str. 167 a násl. a srovn. Schniirer na u. M. — ^) Tamt. str. 105. — 5) Každá řádová provincie františkánského řádu se ve středověku pro svou rozsáhlost dělila na tak zvané kustodie. Včele provincie stál minister provincialis čili jednoduše provinciál a včele kustodie kustos. Stanovy provinciální praví: »...In divino officio servetur rubrica et cantus ecclesiae romanae...«, str. 475. (Statuta provincialia provinciarum Aquitaniae et Franciae saec. XIII—XIV v Arch. Franc. Hist. VII, str. 466—50]_) »Fratres iuvenes et novitii instruantur in cantu et assignetur eis magister, qui eos instruat, a custode...« tamt. str. 476. — a) Capitulum generale Paduae 1310 v Arch. fiir Liter. und Kirchengesch. VI, Freiburg im Br. 1892. »...Item, quod cantus fractos et dissolutos vel a nota ordinis discrepantes studiose de provinciis suis exterminent, graviter puniendo fratres, qui de cetero cantus huiusmodi intus vel extra didicerint, docuerint vel cantaverint...«, str. 70. — 7) »Quia vero cantus ecclesiasticus divinae laudis sacrificium fructusque labiorum canentium non solum eorum, qui psallunt, sed etiam aliorum edificatio esse debet, eosdem fratres hortamur in Domino, ut divinas laudes integre, attente, honeste ac religiose persolvant: gestus leves et cantus dissolutos seu fractos omnino declinent, attente psallant debito more inceptaque simul continuent, simul pausent..,« (Const. Benedicti pp. XII, Caturcenses v Chronilogia historico-legalis, Neapoli 1550, sv. I, str. 47.) — 8) Holzapfel: Handbuch der Geschichte des Franziskanerordens Freib. in Br. 1909, str. 84. — 9) »...Item sub poena gravi arceantur festa Innocentium, fatuorum et consimilium...« Festum fatuorum bylo asi to, co u nás hra s oslem. Srovn. Nejedlý na u. m. str. 85, 208, 209. (Statuta prov. Franciae v AFH. VII, str. 490.) P. J. Štikar: Pastorální otázka r. 1946. Péče o zpěv a církevní hudbu při bohoslužbách. — Otázka kancionálu. — Jak zajistiti odměnu, eventuelně plat ředitelům kůru? 1. Péče o zpěv a církevní hudbu (jako součást bohoslužeb) připadá v první řadě tomu, kdo má povinnost bohoslužby konati : ve farním kostele je to farář, v jiných kostelích rector ecclesiae. Oporu jim k tomu skýtá krátká věta can. 1264: »...et leges liturgicae circa musicam sacram serventur.« (Buďtež zachovávány liturgické zákony, týkající se posvátné hudby.) — V poznámkách k tomuto kánonu četná nařízení církve, týkající se této věci, jsou zahrnuta ve 2 známých zákonech církevních, a to Pia X. »Motu proprio« o obnově posvátné hudby z 22. listopadu 1903, a Pia XI. Konstituci o liturgii, gregoriánském zpěvu a posvátné hudbě z 20. prosince 1928. Po nich násle- dují některé doplňující nebo vysvětlující výnosy k těmto dvěma základním zákonům o zpěvu a hudbě v kostelích. — Z konstituce Pia XI. přímo této péče o zpěv a církevní hudbu se týká odstavec, kde se promlouvá o účasti lidu na liturgii: »O to at se obojí duchovenstvo přičiňuje, ovšem za předcházejícím příkladem biskupů a představených, 114 | ||||
|