|
| ||||
| ||||
|
aby pečovalo bud samo, nebo skrze zkušené znalce o liturgickou a hudební výchovu lidu, což jest úzce spojeno s výchovou náboženskou. Toho dosáhne se snáze, budou-li se cvičiti v liturgickém zpěvu zvláště školy, nábožné spolky a ostatní sdružení; řeholní společnosti mužské i ženské a spolky ženské necht neúnavně k tomu cíli pracují v ústavech vychovávacích, péči jejich svěřených. Rovněž kojíme se nadějí, že k tomu cíli přispějí ony jednoty, které v některých krajinách s úchvalou církevní byly zřízeny, které mají za účel nápravu církevní hudby podle zákonů církevních.«
Je z toho vidno, že duchovní správce nemusí se lekati těchto povinností speciálních, ke kterým podle svého nebo jiných mínění nemá potřebné buňky, nebo i když je hudebně nadán a má pro tyto věci pochopení, nemá na ně prostě čas pro jiné povinnosti pastorační. Svatý Otec Pius XI. prostě pro tuto věc chce zainteresovati nejen všechen klerus světský a řeholní od biskupů až po posledního kaplana, ale i všechny katolíky, jak jednotlivé, tak sdružené v různých náboženských spolcích, zvláště pak školní a výchovné ústavy, jež jsou v rukou řeholních, a posléze v oněch jednotách, jež výslovně jsou zřízeny pro péči o církevní zpěv: Jsou ta tak zvané cecilské, u nás cyrilské jed-noty. Je z toho výčtu vidno, že duchovní správce má možnost, aby z tohoto prostředí si pro svou farnost vybral nebo utvořil spolupracovníky v tom oboru zkušené, ať je to hudebně vzdělaný duchovní spolubratr, nebo odborný ředitel kůru či varhaník, či konečně kostelní sbor pod jménem »cyrilská jednota«. Ti všichni rádi budou s ním spolu-pracovat pod jeho vedením a dohledem, nebo aspoň u vědomí jeho zájmu o jejich činnost, když aspoň občas mezi ně přijde a slovem uznání jejich práci ocení. Na našem vikariátě většina farních kostelů má ředitele kůru, dosazené a placené od patronátu. Stává se někdy, že kontakt mezi duchovním správcem a ředitelem kůru je nedostatečný a mnohdy dosti chladný, takže k žádoucí spolupráci někde vůbec nedochází a činnost takových jedinců se omezuje na minimální povinnosti. Duchovní správce si v takovém případě uvědomí, že právě tito lidé nejvíce potřebují jeho duchovní po-moci a povzbuzení, aby svůj úřad zastávali nejen pro chléb, ale hlavně z ohledů náboženských. Slyšel jsem tyto dny z úst předního duchovního správce pražského vzácná slova pochopení a ,uznání práce zesnulého ředitele kůru, jež byla důsledkem právě toho interesu a povzbuzení se strany kněze. Tutéž povinnost bych rád připomněl vzhledem ke zpěvákům, kteří obětavě pravidelně přicházejí na kůr a účinkují při bohoslužbách. Mnozí tak činí nezištně, někteří za úplatu. 1 tito si zaslouží pozornosti se strany kněze, takové jediné slovo pochvaly a uznání nadchne je k další a lepší činnosti. V kostelích, kde se konají pravidelně každou neděli a zasvěcený svátek slavné služby Boží, má duchovní správce příležitost ještě hlouběji zasáhnout do života kůrového : Necht navštíví občas jejich zkoušky a promluví k nim třeba krátce o některém námětu liturgickém, o chystané slavnosti, o jednotlivých úryvcích z církevního zákonodárství hudebního atd. Jako pomůcka poslouží knězi knížečka, vydaná edicí »Cyril«, obsahující oba zmíněné zákony Pia X. a Pia XI. Široce a podrobně rozvedeny jsou tyto věci v nejnovější publikaci Dra Ant. Čaly z Olomouce pod názvem: »Duchovní hudba.« Tam nalezne každý hojnost látky k takovým krátkým exhortám, jež spíše budou přijata od zpěváků z úst kněze, než od laika, byt odborníka. Příležitostně může jim duchovní správce do jejich shromáždění přinésti časopis »Cyril«, jenž dochází na jednotlivé farní úřady; v něm naleznou zájemci vždy nové a nové náměty z církevní hudby. Jednotlivé předpisy, týkající se konání slavných bohoslužeb, nemůžeme zde rozváděti, to vše nalezne každý ve zmíněných publikacích. Přejděme k nejčastějšímu způsobu bohoslužeb: čtené mši svaté. Při ní nejčastěji se zpívají duchovní písně jazykem lidu. Po technické stránce kdo má nacvičovati tento zpěv? Nemůže-li sám duchovní, který by byl opravdu nejpovolanější, aby také po stránce náboženské vysvětlil účastníkům texty písní, sáhne po vhodném pomocníku z okruhu dříve jmenovaného; sám duchovní správce se může spokojiti obsahovým vy-světlením, kdežto melodické nacvičení přenechá druhým. Necht se k těmto cvičením přibere hlavně školní mládež, jež snadno se učí a může tak vésti i dospělé. Kde je to možno, doporučuje se nacvičovati duchovní písně se školní mládeží při hodině náboženství, kde katecheta duchovní i laický budou mít tak na základě písní možnost sledovat a vykládat církevní rok, a v mešních písních je připravovat na zbožnou účast při bohoslužbách. Společnému zpěvu je nutno na každý pád dávati přednost před sou- 115 | ||||
|