|
| ||||
| ||||
|
kromou pobožností při mši svaté. Mnoho této společné bohoslužbě škodí asketické knihy s celými seriemi modliteb, jež zbožné duše považují za nutné se vymodlit, aby byly zbožně přítomny mši svaté. Občasné vysvětlení duchovního správce při exhortě nebo kázaní může v tom zjednati nápravu.
Veliké povzbuzení dává této pobožnosti ustanovení církevního sněmu pražské provincie z r. 1860, kde se praví: »Posvátné písně v lidovém jazyku složené nejen při-pouštíme obzvláště při menších slavnostech bohoslužebných a denních úkonech, ale také svrchovaně si přejeme, aby zbožným úsilím farářů a ředitelů kůru mezi věřícím lidem se rozšiřovaly. Velmi něžně totiž jsou mysli dotčeny a přehojně jsou vybavovány úkony víry, lásky a zkroušenosti, jestliže hlasy téměř celého zbožného shromáždění jedněmi ústy a jedním srdcem vzhůru stoupají k trůnu milosti a božského milosrdenství. Podle příkladu předků, kteří byli neúnavni ve zpívání zbožných hymnů, věřící naši, dědicové této zbožnosti, at už od maličkosti si navykají rozradostňovati se posvátnými zpěvy před a po službách Božích. Společnou snahou a pilným cvičením ve školách bude snadno zbožné a dobré zpěváky vyhledati a utvořiti sdružení podle oněch, jež kdysi kvetly v této provincii pod jménem »literátů«. — Duchovní správcové se zbožně budou starati, aby jen takové zpěvy byly používány, jejichž obsah a melodie vpravdě vzdělává, a aby nesprávné, méně vhodné nebo podle světských nápěvů složené byly vymíceny. Zvláště at na to dbají, aby zpěv podle úmyslu církve přesně souhlasil se slavností, jež se slaví a s oficiem, jež se koná. Zpívá-li lid mezi mší svatou, alespoň při kánonu jen ty zpěvy buďtež zpívány, jejichž ráz odpovídá svatému úkonu. Ostatně aby nikde nescházela zásoba posvátných písní, budiž pořízena kromě liturgických hymnů dobrá a znalecká sbírka oněch písní, jež již dlouhý čas jsou v lidu zakotveny, a jež jednak svým obsahem, jednak nápěvem mohou se co nejvíce doporučiti. Bisku- pové provincie společně se budou starati, aby tyto poklady ve zvláštním kancionálu byly na světlo vydány.« — Tolik naše specificky české zákonodárství o lidové duchovní písni. Co se stalo dále? By1 vydán »Svatojanský kancionál« péčí Vincence Bradáče, za spolupráce Josefa Miillera, varhaníka u sv. Mikuláše, a Zikmunda Kolešovského, ředitele kůru u sv. Štěpána. Dílo, vyšlé v letech 1863—65, na svou dobu epochální, neprorazilo do našeho liturgického života pronikavým způsobem: Veliký formát dvoudílné publikace znemožňoval její donášení do kostela k bohoslužbám. Pořizovaly se soukromými vydavateli výtahy z tohoto arcidíla a celá věc se za půl století rozplynula v písku. Než přesto zůstává tento kancionál chloubou českého národa a důstojným nástupcem starého »Kancionálu svatováclavského« M. Šteyera. II. Tím přecházíme k druhému bodu naší otázky: Otázka kancionálu. Už od počátku tohoto století se hýbalo touto věcí. Důsledně za ní šel Dr. Dobroslav Orel, jehož dlouho-letá práce o nový kancionál byla dovršena po první světové válce vydáním »Českého kancionálu« z r. 1921. Dílo to bylo na svou dobu průbojné a novatorské tak, že od počátku narazilo u valné části našeho kleru a lidu na odpor. Důvody jsou rozmanité, kdo se chce o tom poučiti, nalezne je v různých článcích »Cyrila«. Doporučení kancionálu od nejd. konsistoře pražské a budějovické upevnilo jeho posici v těchto dvou diecésích, ale protivné hlasy neustaly, podloženy jsouce soukromým kancionálem Svatováclavským dp. Otto Louly. Za dobu 20 let je tento Český kancionál Orlův rozebrán ve velkém vydání s notami, ve školním s notami i v několikerém vydání lidovém bez not, jež pořizovalo Chrámové družstvo pelhřimovské. Poměry po druhé světové válce zvláště v pohraničí volaly po novém vydání kancionálu. Věci se ujala Obecná Jednota Cyrilská, byvši k tomu pověřena zákrokem nejd. Ordinariátu pražského. Komisí kancionálovou byla uspořádána dotazníková akce na všechny farní úřady v Čechách, aby se vysondovalo mínění, zda se má znovu vydati kancionál Orlův, či něco nového. Většina zdrcující se vyslovila pro změnu nebo aspoň pro úpravu. Prof. M. Venhoda se spolupracovníky připravil věcný materiál z četných českých sbírek písní, komise hudební za vedení Msgra J. Boháče sledovala melodickou stránku písní, komise literární (Albert Vyskočil, Dr Josef Vašica, Dr Antonín Škarka) zpracovala stránku slovesnou. Malé vydání kancionálu (63 písní) je připraveno k tisku, na velkém vydání se bude dále pracovat. Průvod varhan vypracoval Dr Emil Trolda. Očekává se, že toto 116 | ||||
|