|
| ||||
| ||||
|
Antonín Hromádka: Te Deum, op. 12. Pro smíšený sbor a varhany obligátní, 2 trubky, 3 pozouny a tubu neobligátní. Vydal František Soukal, Brno, Stran 14, cena partitury 19 Kčs, sborový komplet 14 Kčs, orchestr 40 Kčs. Toto opus 12 nestora moravských církevních akladatelú vyznačuje se bohatou invencí komposiční, živým střídáním sól, unison a čtyřhlasých vět, bohatě odstupňovanou dynamikou podle obsahu zpívaných veršů, ušlechtilou církevní melodikou a vhodně posazeným rozsahem hlasovým, takže provedení díla neunaví a najde vždy u sboru souhlasné přijetí. Bylo by dobře předeslati v part. i hlasech při příštím vydání první verš hymnu (»Te Deum laudamus«) v původní polo-ze, aby varhaník mohl krátkým úvodem naznačiti tuto polohu intonujícímu knězi, a aby sbor mohl organicky na intonaci navázat. Dílo toto doporučujeme všem kostelním sborům co nejlépe. -r.
revidována synem autorovým, Mistrem Jaroslavem Kociánem, profesorem mistrovské školy pražské konservatoře. — Nové (3.) vydání je obohaceno fotografiemi správného postoje při hře, držení nástroje a vedení smyčce a zevrubným označením prstokladu a smyku. Celé dílo 0 164 stranách obírá se zvládnutím první polohy jako nejdňležitéjší a bude vítanou pomúckou tam, kde z různých dúvodú není možno nástroji vyučovat individuálně, a proto volén postup pozvolný, aby i žáci menšího nadání si osvojili počátky houslové hry. Učitelúv doprovod druhých houslí u velké části cvičení, který později pře-jímá žák, a hojnost cvičení pro dvoje i troje housle upevňuje žáka v rytmické kázni a otvírá mu bránu k vícehlasu, vytvořenému z dvou a tří stejnorodých melodií, vytvářejících harmonické prvky. — Dflo vyšlo ve 4 sešitech v Praze, 1945. Cena jednoho sešitu o 40 stranách jest na dnešní poměry velmi levná — 48 Kčs. Škola na housle. K dosavadním školám hry na • housle řadí se čestně nakladatelstvím V y š e- Rukopisy duchovních skladeb Josefa Q. I Cxy h r a d vzorně vypravená škola J u 1. K o c i á- předány byly do vlastnictví Družinské Jednotě na: Počátky hry na housle. Oproti vy- Cyrilské u sv. Ignáce v Praze a jsou utaženy dání více jak před čtyřmi desetiletími je nově v jejím archivu. — Marie Lišková. Literatura Jaroslav Čeleda: Josef Mysliveček. Vydal roku 1946 nakladatel Josef Svoboda, Praha-Pankrác, Ulice 1, listopadu„ č. 23. Stran 288 (se 14 ilustracemi), cena 95 Kčs. Pane Bože, takových knih jen houšt at roste! Konečné se náš »český Mozart« dočkal rozsáhlé monografie z pera autora, oddaného své věci. Cena díla spočívá hlavně v shromáždění dokumentú a ve zpracování dispersní literatury o Myslivečkovi. — Jak oznamuje návěští na obálce, chystá totéž nakladatelství celou serii dalších monografií z našeho muzikantského nebe prací téhož autora. Jsou to: František Benda (1709-1786), Šimon Brixi (1693-1735), Bohuslav Černohorský (1684-1742), rodina Dusíkova, Vojtěeh Jírovec (1793-1850), Leopold Koželuh (1752-1818), Václav Pichl (1741-1805), Antonín Rejcha (1770-1836), Jan Václav Stamic (1717-1761). Nebudiž zapomenuto na ty, kdož tuto českou hudebnost probouzeli a pěstovali: na české »kantory«! -r. S kruchty a podia Beethovenova IX. symfonie d-moll byla letos v říjnu třikrát provedena ve Smetanově síni Obecního domu hlav. města Prahy péčí Kulturního referátu československé strany lidové. Bylo to po okupaci první pražské provedení největšího Beethovenova symfonického díla. Pro ten-to významný koncert byl získán symfonický orchestr FOK a Český pěvecký sbor s dirigentem dr, Václavem Smetáčkem. Sólový pěvecký kvartet v poslední větě byl obsazen vynikajícími sólisty: E. Prchlfkovou, R. Horákovou, B. Blachutem a J. Schwarzem. Symfonii před-cházela Beethovenova předehra k Egmontu, podaná pod taktovkou dr. Smetáčka rytmicky pružně a zvukově svěže. Také velkolepá architektonika IX. symfonie zářila v piném jasu v pojetí temperamentního dirigenta a za radostné součinnosti všech účinkujících. Vyvrcholením byla ovšem věta IV. se slavnou Schillerovou ódou na radost. Obnovený Český pěvec-ký sbor prokázal zde opět svou znamenitou re-produkční tradici. Hudební pojetí i výborné na studování technické se ukázalo v celé vokální části v nejlkrásnějším světle. Dynamické vyváženi bylo skvělé a zvláště gradace působila otřásajícím dojmem. Byl to vskutku brilantní výkon vynikajícího sbormistrovského studia J. Kiihna. Tyto beethovenské koncerty vskutku patří k nejlepšímu, co přinesl počátek -letošní pražské sezóny a kulturní referát česko-slovenské strany lidové vykonal jejich uskutečněním opravdu vzácný kulturní čin. . A. C. • Problém kůrové discipllny. Jaký prý je rozdíl mezi datly a kúrovými zpěvačkami? Na mnohých kůrech žádný, obojí klepou na kúru. • Problém estetický. »To jsou oni, kteří milují kýče v náboženském uměni: sladké Terezfěky, Jezulátka s vlásky koudelové barvy, Matičky růžové, ulízaně líbezné. V kostelích prosazují pfsničky srdcervoucf, medosladké. Copak je jim do toho, že se na oltáři zpřítomňuje bolestná Obě! Kristova. Oni jsou jednou ve svém koste.ličku, aby si povzdychali, potěšili, své city rozechvěli. Co jiného se hodí proto, nežli sladké mariánské písně, koledy a různé mečivé molové písně.« (Braito o typu pobožnústkářském a sentimentálním.) 120 | ||||
|