|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Československé republice ROČNfK LXXII 1947 Čf5LO 1-2 Dr Cyrill Sychra : O. A. Tichý. (Portrét skladatele.) I. Spisovatel. Umělecká osobnost O. A. Tichého rozhodně jednoduchou není; zajímá již skutečnost, že Tichý se projevuje jako hudební spisovatel i skladatel; pak tu je i jistá výjimečnost, jíž se jeho zjevu dostává tím, že vedle domácího technického procviku hledá další poučení ve Francii. Bezprostřední účastník života církevní hudby v té zemi získává si náš zájem tím, jak dovede výstižně reprodukovati svoje zážitky z Francie, jak je zaujat prudkým tepem tamního nového církevně-hudebního proudu. Charles Bordes, slavný Maitre de Chapelle u sv. Gervase a Protase v Paříži, je výstižně líčen jako vlastní zakladatel nového hnutí pro obrození církevní, hudby ve Francii, stejně jako varhaník Alexandre Guilmant i D'Indy, skladatel a vědec (jeho »Cours de la composition musicale« je skvělá kniha).1) Autor nás seznamuje se za-jímavými daty pro vývoj nové francouzské hudby nejprve v reprodukci (1893), kdy započato se zpěvem starých klasiků církevní hudby, pak v plánovité organisaci ústavu »Scholy cantorum« (1900) — dvě data, která ukazují ve srovnání s novým životem církevní hudby u nás, jak jsme dobově předstihli Francouze, nebot u nás prodělávali jsme krisi proti příliš volné hudbě církevní ve snahách za nový život této hudby již od roku 1874 (F. Z. Skuherského a J. Foerstrova motetta a mše, pak skladby Skuherského žáků; roku 1891 vychází a další vývojovou cestu ukazuje mše Karla Steckra a jeho motetta, pak Sychrova mše »brevis«, Pickova F-dur a »solemnis«, J. Foerstrova »Jubilaei solemnis«, Treglerova a Vendlerova mše téhož jména; je složeno od J. B. Foerstra »Stahat Mater«; to vše před rokem 1900. Pak v roce 1907 Sychrova mše »Missa so'emnis«, 1915 motetta pro mužský sbor od J. B. Foerstra (op. 92). O. A. Tichý se roku 1920 přimlouvá, abychom i u nás »svobodně se přihlásili pod prapor kříže a skutkem založili českou školu, nestřásající se sebe rázovitosti české hudby, ale vzdávající se kouzlu hudby z věčnosti, v mystickém opojení duše, mizící ve výhni Nejsvětějšího Srdce«.2) K prudšímu rozvinu v našem cyrilském hnutí po roku 1920 nedochází — Tichým toužený vzestup tu nenastává; je pokles; ne vinou tehdejších nositelů cyrilského hnutí, jež u nás bylo představitelem snah za lepší církevní hudbu, nýbrž vinou širších, vnějších poměrů, jichž nebylo možno zmoci. Nadšeně vyslovená touha zůstává jenom vysloveným přáním... Tichý se znovu vrací ke svým myšlenkám ve svém spisu »O dobrou hudbu duchovní« (1940)'): »Nemohu u nás nevzpomenouti krásných motet Skuherského, zdařilých mší Foerstrových, Nešverových, Sychrových, Hruškových a Treglerových, celkem však nutno říci, že tito mistři jak kontrapunktickou technikou, tak svým sty-lem a inspirací daleko nedostihují velikánů ze 16. a 17. století, přestože používají pestřejších harmonií a dovedou svým skladbám dodati lesku varhanním doprovodem, což je konec konců iluse, nebot' hlas lidský je nejkrásnější bez doprovodu, jenž při- 1) Viz Tichého stati »Schola cantorum« (Vyšší hudební škola v Paříži). »Cyril« 1920, str. 24 a 55, »Charles Bordes«, Cyril 1922, str. 6. 2) »Schola cantorum«, str. 57. 3) »Pro život«, články a profily (nakladatelství Vyšehrad). | ||||
|